Mladý pan Thompson mezi dvěma opusy

Craig Thompson krapet převrátil svět komiksu naruby. Přitom tak učinil prostředky velice prostými (neříká se ale, že geniální nápady bývají právě takové?). Napsal a hlavně nakreslil grafický román Pod dekou (Blankets), který není ničím víc (ale především ničím míň) než vylíčením jeho dětství. A autobiografický komiks, což je slovní spojení, jež by ještě nedávno bylo naprosto nemyslitelné, se vydal na vítězné tažení komiksovým světem. Než to někdo namítne: samozřejmě že Craig Thompson autobiografický komiks ani nevymyslel, ani první nepublikoval. Vždyť například další slavné dílo tohoto ražení, Persepolis Marjane Satrapiové, vyšlo o dva až čtyři roky (jak který díl) dříve. Ale není nic neobvyklého, že slávu průkopníka shrábne nikoli ten první, ale ten, kdo dotyčný nápad zrealizuje v krystalicky nejčistější podobě a nalézá se při tom v pravou dobu na pravém místě.

Ať tak či onak, Thompson svým dílem jednoduše ohromil. Dal komiksu, obtěžkanému historicky danou zátěží vzniklou tím, že si prodíral cestu ztěžka z těch nejnižších pater ne-umění, dárky nevídané: prostotu, upřímnost, obyčejné lidské city, obyčejné věci, jaké literatura má od prvopočátku (třeba, jakkoli to zní poněkud hálkovsky či jiráskovsky, takový popis krajiny a líčení přírodních krás – no zkuste něco podobného chtít od Spidermana!). Ovšemže Pod dekou není první Thompsonovo dílo – a bohdá ani poslední. Od roku 2004 se tudíž čeká na další opus magnum našeho mladého mistra. Opus magnum zatím nepřichází, ba dokonce se ani neví (či já jsem to při nejlepší vůli nezjistil), jak by mělo vypadat a o čem by mělo být. Nicméně mladý pan Thompson svým fanouškům velmi rozšafně zpestřuje čekání různými velmi kratochvilnými margináliemi.

Začněme hejnem „drobnějších drobností“ a tu největší drobnost, která je hodna největší pozornosti, si nechme na konec. Jen letmo se zmíníme o tom, že mateřské nakladatelství Top Shelf samozřejmě úspěch románu Pod dekou nenechalo jen tak a vydává k němu nejen různá, tou či onou maličkostí doplněná vydání, ale i plakáty a další merchandisingový materiál. Zajímavější je, že vydalo i soundtrack ke komiksu (sic). Přesněji řečeno je to CD oregonské kapely Tracker, která složila devět instrumentálních skladeb, jednu ke každé kapitole grafického románu. To vše s Thompsonovou kresbou na obálce a v tlustší CD krabičce, aby se vešel i paklík úplně a zbrusu nových Craigových kreseb k románu.

Také vyšel první díl „komiksové jam-session“, Conversation nr.1. V ní si Craig Thompson s dalším tvůrcem, jenž se zove James Kochalka, skrzevá kresby i psaní vyměňuje názory na kdeco od náboženství po výtvarné umění. V praxi to vypadá nějak takhle: Kochalka něco nakreslí a napíše: "Musíme ukrutně zápolit, abychom vnesli do chaosu řád. Umění je jedna velká rvačka s Bohem". Thompson nakreslí něco jiného a připíše: "Mně se zdá, že umění je spíš kapitulace než zápas. A stejně, světu se nedá porozumět". Načež Kochalka (ovšemže s dalším vtipným a relevantním obrazovým doprovodem) odepíše: "Jasně, že se světu nedá porozumět. Proto je snaha o to taková rvačka". A tak dále. Zkrátka, fajn zábava pro nás intoše. Ale je fakt, že i když bych to rád četl či překládal, dost nerad bych nesl podnikatelské riziko za vydání téhle knížky.

Určitě největší z thompsonovských vložených drobností, ba drobností docela velikou, je Carnet de Voyage. Jde o záznam Craigova mnohatýdenního pobytu v Evropě a okolí, který se z menší části skládal z turistické návštěvy Maroka, ale z mnohem větší části z harcování po různých komiksových a knižních veletrzích, festivalech a podobných akcích, kde se autor družil s evropskými komiksáři a sbíral za Pod dekou do nůše různá ocenění.

Jak se zdá, vedle autobiografického komiksu si Thompson připíše zásluhu i za zrod komiksového cestopisu. Jestli se někdy komiks definitivně stane váženým médiem a Thompson jeho váženým klasikem, je dost dobře možné, že se děti o téhle knížce budou učit, jako se dnes učí o Stevensonově cestopisu Cesty s oslem po Cévennách (anebo u nás o cestopisech Čapkových). Je to totiž cestopis „s přidanou hodnotou“: a tou je, jak jinak, velice osobní a přímočarý vklad jak do kresby, tak do líčených událostí.

Například se tu dozvíte, že váš oblíbený autor má dost vážné problémy s klouby na rukou a že když kreslí, dost často trpí (zde odkazuji na nedávno vydaný Deník od Chucka Palahniuka; tam si o souvislosti mezi utrpením a uměním přečtete svoje). A jak jinak, sám sebe tu nijak nešetří. Když pronese jakousi fyzikálně přitroublou poznámku, tuším o zemské rotaci, jeho francouzští přátelé jej jemně, leč z výše evropské vzdělanosti opraví. Načež následuje bryskně a nemilosrdně obrázek Craiga Thompsona v oslovské čepici s potupnou ceduli s nápisem „Americká vzdělávací soustava“ zavěšenou na krku.

Zrovna tak zápisky ze Severní Afriky jsou sice malebné (už jen obrázek spletence afrických střech, viděných z okna hotýlku, byste si mohli pověsit na stěnu, aniž by vás léta letoucí omrzel), ale taky dost výstižné a kruté. Jako každý návštěvník z „bohatého“ světa je tu Thompson postupně vyděšen bídou, ohromen srdečností obyvatel – a nakonec překvapen zjištěním, že to celé je ještě podstatně složitější.

Carnet de Voyage také nabízí ještě jednu zábavnou možnost: pokud jste český nakladatel a chcete se učinit nesmrtelným, pozvěte Craiga Thompsona na nějakou komiksovou akci do Prahy, ubytujte si ho doma a od srdce si s ním popovídejte. To budete koukat, jak vás v příštím svém cestopise vykreslí!

Thompsonův cestopis je skvělé čtení a skvělé pokoukání, a ač se budu opakovat, rád si ho kdykoli znovu přečtu a rád bych ho i překládal, nicméně mi dělá potíže věřit, že to někdy vyjde česky. Takže pokračujeme dál: čekáme na další páně Thompsonův opus.

Richard Podaný, autor je překladatel.

Douška: Craig Thompson je po Chucku Palahniukovi druhý „můj“ (rozuměj mnou překládaný) autor, který žije v Portlandu. Ne v tom britském, kde mají tak výtečný vápenec, ale v americkém Oregonu. Oregonský Portland jsou prý takové spojenostátské Athény. Samá knihkupectví, tvůrčí přistup a ušlechtilé myšlénky. Snad bych se měl mrknout, kdo tu ještě tvoří. Kdyby byl aspoň z půlky tak skvělý, jako ti dva, určitě by to stálo za hřích.