středa 21. února 2007

O komiksu v Labyrintu

Milovníci avantgardních komiksu, potažmo grafického románu, by si neměli nechat ujít čerstvé číslo přední kulturní revue Labyrint. Pravidelná sekce věnovaná komiksu je tentokrát obzvláště hutná a zajímavá. Najdete tu proklatě avantgardní výtvarné projekty Vladimíra 518, Mariany Dvořákové s Martinem Kubátem a Radka Brousila, kratičký komiks anonymního autora s krycím jménem Youry, článek o DIY komiksu (umělecké kutilství, díky němuž se autoři vyhnou ustáleným strukturám, je ústředním tématem celého čísla).


V poučném průřezovém článku Tomáše Hibiho Matejíčka Komiks jako moderní medium, najdete mnoho zajímavých informací. Dvojrecenze Jakuba Sedláčka si mimo jiného všímá také dvou oblíbenců Invisible Frame, totiž Joea Sacca a Marjane Satrapiové. Na závěr, last but not least, přičinil Jiří Grus, tato nová hvězda českého autorského komiksu, své dílko (či ukázku z chystaného díla) s pražským hrdinou Volemanem.


-rip-

neděle 4. února 2007

Komiksové bubliny kolem Marcela Prousta_ Čast druhá

Zálibu v literárních adaptacích projevuje dlouhodobě také další významný francouzský autor, Jacques Tardi, ale jeho oblíbenci jsou spíš soudobí autoři, jako je Jean Vautrin (Tardi nakreslil adaptaci jeho románu o Pařížské komuně, Le Cri du Peuple), Didier Daenincks nebo Daniel Pennac. A nevyhýbá se ani autorům žánrovým, jako je Léo Mallet, detektivkář u nás ne až tak známý, ale ve Francii skoro tak slavný jako Simenon, a jeho detektiv Nestor Burma.

Francouzi se však nedrží jen domácích či starověkých autorů. Patrick Mallet ulahodil mé zálibě v gotickém románu a loni (2006) vydal grafickou adaptaci orientálně-strašidelné fresky Williama Bedforda Vathek. Zatímco černobílé komiksy lákávají jásavě barevnými obálkami, tohle dílko má goticky děsivou, narudle černou obálku, ale vevnitř je kypivě, orientálně barevné. Mallet se sice z valné části drží předlohy, ale zapracoval do svého díla i motivy z velikána fantasy, Clarka Ashtona Smithe, který Bedfordovu knihu miloval a který k ní napsal pokračování.

Mezi význačnými osobnostmi grafického románu anglofonního světa, které mají na kontě povedené literární adaptace, jasně svítí jméno Philip Craiga Russella. Literární předlohy se jeho dílem táhnou od počátků, kdy vytvořil parafrázi Wellsovy Války světů, zasazenou do budoucnosti, až po současnost, kdy na svých oficiálních stránkách hlásí vznikající grafickou verzi románu Koralina od Neila Gaimana.

Russell samozřejmě také setrvale a úspěšně působí v komiksovém hlavním proudu a tvoří ledaco od Batmana přes X-meny po Sandmana. Ale vytvářel i adaptace děl Michaela Moorcocka (musíte mi jako scifistovi odpustit tu drzost, že cpu autora SF mezi klasiky), především jeho fantasy série o Elrikovi z Melniboné. Opravdu exotickou zvláštností jsou jeho barvité grafické verze světových oper a slavných písní, od Kouzelné flétny přes Pélea a Mélisandu až po Salomé. Russel převyprávěl i knihy kiplingovské (Kniha džunglí) a wildeovské (překrásné verze už tak dost překrásných Pohádek Oscara Wilda). Kromě toho vytvořil adaptace Bradburyho povídek (Zlatá jablka slunce), něco podle Cliva Barkera či Cestu na měsíc Cyrana de Bergerac. Russellovým „magnum opus“ však zřejmě je oslnivý germánský, wagnerovský cyklus, který vyšel ve dvousvazkové edici (Prsten Niebelungů 1: Rýnské zlato, Valkýra; Prsten Niebelungů 2: Siegfried, Soumrak bohů).

Philip Craig Russel, Prsten Niebelungů

Teď si odskočíme do Latinské Ameriky. Literárními adaptacemi nešetřil Alberto Breccia, významný argentinský (i když v Uruguayi narozený) autor komiksů (1919 – 1993). Kreslil podle Poea, Lovecrafta, ale i podle jihoamerických rodáků: Ernesta Sábata a především podle básníka Juana Sasturaina: jeho kniha Perramus je i v Brecciově obrazovém podání mistrovsky krutou satirou na jihoamerické diktátorské režimy.

Alberto Breccia, Juan Sasturain, Perramus

Za „nevynechatelnou“ v tomto oboru považuji celou produkci edice Graphic Classics malého wisconsinského nakladatelství Eureka Productions (jež také vydává báječně praštěný literární časopis Rosebud ). Je pravda, že tato edice se zaměřuje spíše na klasiky žánrové literatury než na klasiky an sich, ale přehled kreslířů i scénáristů, kteří tu přispívají, je nepřehlédnutelný. Najdete tu díla skutečných komiksových klasiků, jako je Richard Corben nebo Robert Crumb, předmluvami přispěli i významní soudobí autoři SF a hororu Clive Barker a Joe Lansdale. Zatím, pokud vím, v edici vyšlo třináct svazků plus dva žánrové sborníky; druhá, doplněná vydání, mívají kolem 140 stran a jedná se většinou o několik povídek či kratších prací od dotyčného autora, v provedení různých kreslířů. Zatím takto vyšly grafické sborníky děl H. P. Lovecrafta, E. A Poea, A. C. Doyla. H. G. Wellse, Jacka Londona (s neodolatelnou SF obálkou k jeho povídce The Red One!) Ambrose Bierce, Brama Stokera, Marka Twaina, R. L. Stevensona, O’Henryho a Rafaela Sabatiniho. Ve zmíněných žánrových sbornících (Horror Classics a Adventure Classics) pak najdeme přehršel dalších autorů od Honoré de Balzaka přes Sakiho a Zane Greye až po Saxe Rohmera. Graphic Classic se mi jeví být ukrutně dobře a s láskou dělanou ediční řadou. Kruci, nenašel by se český vydavatel?

Dalo by se pokračovat, ale uzavřemež. Za prvé: literárních adaptací v grafickém románu jest mnoho. Za druhé: v relaci k celku literatury jich přesto je maliličko a jsou nesoustavně rozptýlené (jak se pěkně říká anglicky, „few and far between“). Jak taky jinak, když médium existující pár desetiletí dohání agendu média, které existuje pár tisíciletí. Dá se tudíž předpokládat, že se ještě dočkáme věcí netušených.



Richard Podaný


Douška:

Zkrátka a dobře, je z čeho vybírat… ale ne u nás. Nicméně se těším, kdy vyjde grafický román podle Babičky Boženy Němcové. Vím jen o jednom autorovi, který ve výtvarné podobě určitě nevyjde, protože vrána vráně a výtvarník výtvarníkovi oči nevyklove, a to je Josef Váchal. Ale zato by pěkně šel Jirásek: neumíte někdo kreslit husity?