Grafický román - (pokus o) kánon

Jaká jsou nejzásadnější díla žánru grafického románu? Na tuto otázku v posledních letech odpovědělo několik historiků a teoretiků, kteří sestavili své seznamy nejdůležitějších knih. Předkládáme několik z nich.

• Paul Gravett

v knize Graphic Novels (Stories To Change Your Life), 2005


Moebius - The Airtight Garage
Art Spiegelman - Maus (č: Maus 1997/8)
Frank Miller - The Dark Knight Returns (č: Návrat Temného Rytíře, 2003)
Raymond Briggs - When The Wind Blows
Gilbert Hernandes - Palomar
Alam Moore, Dave Gibbons - Watchmen (č: Strážci, 2004)
Jim Woodring - The Frank Book
Robert Crumb - My Troubles with Women
Dave Sim - Cerebus
Ed Brubaker & Michael Lark - Scenes Of The Crime
Enki Bilal - The Nikopol Trilogy (č: Jarmark nesmrtelných, Volavka, Chladný rovník, 2003)
Will Eisner - A Contract With God
Seth - It's a Good Life
Alan Moore & Eddie Campbell - From Hell (č: Z pekla, 2003)
Harvey Pekar - American Splendor
Charles Burns - Black Hole
Joe Sacco - Palestine
Daniel Clowes - Ghost World
Alan Moore - Lost Girls
Osamu Tezuka - Buddha
Frank Miller - Sin City (č: Sin City, 1999)
David Hire - Strange Embrace
Keiji Nakazawa - Barefood Gen
David B . - Epileptic (č: Padoucnice, 2002)
Posy Simonds - Gemma Bovery
Hugo Pratt - Corto Maltese
Alan Moore & David Lloyd - V For Vendetta (č: V jako vendeta, 2006)
Neil Gaiman - The Sandman (č: Sandman: Preludia a nokturna, 2003)
Jaime Hernandes - Locas
Chris Ware - Jimmy Corrigan (č: Jimmy Corrigan, 2005)

• Andrew Arnold

v Time , listopad 2003

Jason Lute - Berlin: City of Stones, 2000
Kim Deitch - Boulevard of Broken Dreams, 2002
Osamu Tezuka - Buddha, aj: 2003, v japonsku od 1970
Will Eisner - A Contract with God, 1978
Frank Miller - The Dark Knight Returns, 1986
Daniel Clowes - David Boring, 2000
David B. - Epileptic vol. I, 2002
Eric Drooker - Flood, 1992
Alan Moore a Eddie Campbell - From Hell, 2000
James Sturm - The Golem's Mighty Swing, 2002
Chris Ware - Jimmy Corrigan: The Smartest Kid on Earth, 2000
Ben Katchor - Julius Knipl, Real Estate Photographer: The Beauty Supply District, 2000)
Chester Brown - Louis Riel, 2003
Art Spiegelman - Maus vols. I + II, 1986
Spain - Nightmare Alley, 2003
Lynda Barry - One! Hundred! Demons!, 2002
Harvey Pekar and Joyce Brabner - Our Cancer Year, 1994
Gilbert Hernandez - Palomar, 2003
R. Crumb - The R. Crumb Coffee Table Art Book, 1997
Joe Sacco - Safe Area Gorazde, 2000 (č: v plánu 2007)
Neil Gaiman and various - Sandman: Season of Mists, 1994
Howard Cruse - Stuck Rubber Baby, 1995
Adrian Tomine - Summer Blonde, 2002
Scott McCloud - Understanding Comics, 1993

• Andrew Arnold, 2
  

Když časopis Time vyhlašoval sto nejlepších románů všech dob, byly v něm zařazeny i následující grafické romány :

Jason Lutes - Berlin: City of Stones
Craig Thompson - Blankets (č: Pod dekou, 2005)
Jeff Smith - Bone
Kim Deitch - The Boulevard of Broken Dreams
Frank Miller - The Dark Knight Returns
Daniel Clowes - David Boring
Chester Brown - Ed the Happy Clown
Chris Ware - Jimmy Corrigan: The Smartest Kid on Earth
Gilbert Hernandez - Palomar: The Heartbreak Soup Stories
Alan Moore a Dave Gibbons - Watchmen

• Stephen Weiner

V knize The 101 Best Graphic Novels (edited by Keith R.A. DeCandido) (2001). Seznam byl zamýšlen jako pomoc knihovníkům, proto obsahuje pouze knihy, které se dají reálně koupit.




Michael Allred - Madman: The Oddity Odyssey, 1994
Sergio Aragones and Mark Evanier - Groo & Rufferto, 2000
Peter Bagge - Hey Buddy! Volume 1 of the Complete Buddy Bradley Stories from Hate, 1995
Kyle Baker - Why I Hate Saturn, 1990
Alison Bechdel - Dykes to Watch Out For, 1998
Brian Michael Bendis - Fortune and Glory, 2000
Joyce Brabner, Harvey Pekar and Frank Stack - Our Cancer Year, 1994
Raymond Briggs - Ethel & Ernest, 1998
Raymond Briggs - The Snowman, 1978
Chester Brown - I Never Liked You, 1994
Charles Burns - Big Baby, 1999
Kurt Busiek and Brent Anderson - Kurt Busiek's Astro City: Life in the Big City, 1996
Kurt Busiek and Alex Ross - Marvels, 1994, (č: Zázraky, 2003)
John Byrne - Man of Steel , 1988
Raymond Chandler and Michael Lark - Raymond Chandler's Philip Marlow: My Little Sister, 1997
Daniel Clowes - Ghostworld, 1997
Robert Crumb - The Complete Crumb Comics: The Death of Fritz the Cat, 1992
Howard Cruse - Stuck Rubber Baby, 1995
Will Eisner - A Contract with God and Other Tenement Stories, 1978
Will Eisner - To The Heart of the Storm, 2000
Will Eisner - Minor Miracles, 2000
Will Eisner - The Spirit Archives, Volume 1 , 2000
Jules Feiffer - Meanwhile... , 1997
Jules Feiffer - Tantrum!, 1979
Jan Michael Friedman, Peter David and Pablo Marcos - Star Trek: The Modala Imperative, 1992
Neil Gaiman et al - The Books of Magic, 1993
Neil Gaiman et al - The Sandman: The Doll's House, 1990 (č: Sandman: Domeček pro panenky, 2004)
Neil Gaiman and Dave McKean - Mr. Punch, 1994
Neil Gaiman and Dave McKean - Violent Cases, 1987
Rick Geary - The Borden Tragedy: A Memoir of the Infamous Double Murder at Fall River, Mass., 1892, 1997
Rick Geary - Jack the Ripper: A Journal of the Whitechapel Murders 1888-1889, 1995
Vittorio Giardino - A Jew in Communist Prague, Volume 1: Loss of Innocence, 1997
Larry Gonick - Larry Gonick's The Cartoon History of the Universe, 1982 (č: Komiksová historie světa, 2003)
Archie Goodwin and Al Williamson - Classic Star Wars, 1990
DC Comics - The Greatest Joker Stories Ever Told, 1989
DC Comics - The Greatest Superman Stories Ever Told, 1987
DC Comics - The Greatest Team-Up Stories Ever Told, 1991
Bill Griffith - Zippy Annual #1, 2000
Matt Groening et al - Simpsons Comics a Go-Go, 2000
Herge - Tintin in Tibet, 1975
Gilbert Hernandez - Love & Rockets: Poison River, 1994
Jack Jackson - Lost Cause: The True Story of Famed Texas Gunslinger John Wesley Hardin, 1998
Lynn Johnston - A Look Inside... For Better or For Worse: The Tenth Anniversary Collection, 1989
Franz Kafka and Peter Kuper - Give It Up! and Other Stories by Franz Kafka, 1995
Nabiel Kanan - Lost Girl, 1999
Ben Katchor - Julies Knipl, Real Estate Photographer: Stories, 1996
Russell Keaton - The Aviation Art of Russell Keaton, 1995
Walt Kelly - Pogo, Volume 11, 2000
Megan Kelso - Queen of the Black Black, 1998
Rudyard Kipling and P. Craig Russell - Rudyard Kipling's Jungle Book, 1997
Jack Kirby - Jack Kirby's New Gods, 1998
Henry (Yoshitaka) Kiyama - The Four Immigrants Manga: A Japanese Experience in San Francisco, 1904-1924, 1998
Joe Kubert - Fax from Sarajevo, 1996
Kazuka Kudo - Mai the Psychic Girl: The Perfect Collection, 1995
Peter Kuper - The System, 1997
Roland Laird, Taneshia N. Laird and Elihu Bey - Still I Rise: A Cartoon History of African Americans, 1997
David Lapham - The Collected Stray Bullets, 1998
Stan Lee, Chris Claremont and John Byrne - The Dark Phoenix Saga, 1990
Stan Lee and Steve Ditko - The Essential Spider-Man, Volume 1, 1996
Stan Lee and Jack Kirby, et al - The Essential Avengers, Volume 1, 1999
Stan Lee and Jack Kirby, et al - The Essential Fantastic Four, Volume 1, 1998
Jason Lutes - Jar of Fools, 1997
David Mairowitz and Robert Crumb - Introducing Kafka, 1994
Scott McCloud - Scott McCloud's Zot!, 1998
Dave McKean - Cages, 1998
Frank Miller - 300, 2000 (č: 300, 2002)
Frank Miller and Klaus Janson - Batman: The Dark Knight Returns, 1988
Frank Miller and David Mazzucchelli - Batman: Year One, 1988
Alan Moore and Steve Bissette - The Saga of the Swamp Thing, 1987
Alan Moore and Brian Bolland - Batman: The Killing Joke, 1988
Alan Moore and Eddie Campbell - From Hell, 1999
Alan Moore and Kevin O'Neil - The League of Extraordinary Gentlemen, 2000 (č: Liga výjimečných I & II, 2004)
Alan Moore and Dave Gibbons - Watchmen, 1987
Terry Moore - Strangers in Paradise: I Dream of You, 1996
Dennis O'Neil and Neal Adams et al - Green Lantern/Green Arrow: More Hard Traveling Heroes, 1993
R.F. Outcault - R.F. Outcault's The Yellow Kids: A Centennial Celebration of the Kid Who Started the Comics, 1995
Wendy Pini and Richard Pini - ElfQuest: The Hidden Years, 1994
Paul Pope - The Ballad of Doctor Richardson, 1993
John Porcellino - Perfect Example, 2000
Charles Schulz - Around the World in 45 Years: Charlie Brown's Anniversary Collection, 1994 Maurice Sendak - In the Night Kitchen, 1970
Seth - It's a Good Life if You Don't Weaken, 1996
Dave Sim - Jaka's Story, 1990
Jeff Smith - Out From Boneville, 1995
Art Spiegelman and Francoise Mouly - Little Lit: Folklore and Fairytale Funnies, 2000
Art Spiegelman - Maus: A Survivor's Tale, 1997
James Steranko - Nick Fury, Agent of S.H.I.E.L.D. , 2000
Bryan Talbot - The Tale ofOne Bad Rat, 1995
Osamu Tezuka - Adolf: A Tale of the Twentieth Century, 1996
Craig Thompson - Good-bye, Chunky Rice, 1999
Adrian Tomine - 32 Stories: The Complete Optic Nerve Mini-Comics, 1995
G.B. Trudeau - Read My Lips, Make My Day, Eat Quiche, and Die!, 1989
Mark Waid and Fabian Nicieza, et al - Justice League: A Midsummer's Nightmare, 1997
Mark Waid and Alex Ross - Kingdom Come, 1996
Chris Ware - Jimmy Corrigan: The Smartest Kid On Earth, 2000
Bill Watterson - The Indispensable Calvin & Hobbes: A Calvin & Hobbes Treasury, 1992
Oscar Wilde and P. Craig Russell - The Fairy Tales of Oscar Wilde: The Birthday of the Infanta, 1998
Marv Wolfman and George Perez - Crisis on Infinite Earths, 2001
Jim Woodring - Frank, Volume 1, 1998
Phil Yeh - Winged Tiger's World Peace Party Puzzle Book, 1993
Eric Drooker - Flood!, 1992
Jules Feiffer - The Greatest Comic Book Heroes, 1965
George Herriman - The Komplete Kolor Krazy Kat, 1993
Frank Miller and David Mazzucchelli - Daredevil: Born Again, 1990
James Steranko - The Steranko History of Comics, 1970
Joseph Witek - Comic Books as History: The Narrative Art of Jack Jackson, Art Spiegelman, and Harvey Pekar, 1990

• ZozoLala

Holandský komiksový časopis ZozoLala vyhlásil před dvěma lety anketu mezi svými čtenáři. Tady jsou výsledky:

1. Jacques Tardi - C'etait la guerre de tranchees
2. Art Spiegelman - Maus
3. Edgar P. Jacobs - Blake & Mortimer: La Marque Jaune
4. Van Hamme & Rozinski - Le Grand Pouvoir de Chninkel
5. Alan Moore & Dave Gibbons - Watchmen
6. Craig Thompson - Blankets
7. Dieter Comes - Silence
8. Will Eisner - A Contract With God
9. Bernard Yslaire - Sambre: Plus ne m'est rien
10.Moebius & Jodorowsky - The Incal

Gratulujeme!!!!

Osobností roku podle amerického týdeníku Time jste možná i vy, ale nejlepší knihu napsala Alison Bechdel. O Fun Home jsme už psali. Autorce gratulujeme.

Dospívání v říši zla

V češtině vychází komiks Persepolis o Chomejního Iránu

Na konci listopadu u nás nakladatelství BB/art vydalo první díl komiksu Persepolis od Iránky Marjany Satrapi. Autorka ve svém autobiografickém románu načrtává střídmou černobílou kresbou příběh svého dětství a puberty, který si prožila v iránském Teheránu během čtyř zlomových let: od Islámské revoluce v roce 1979 po první roky války s Irákem. Satrapi nám dává nahlédnout do osudů obyčejných lidí v jednom z nejtvrdších totalitních režimů konce 20. století a na jejich příkladu ukazuje, že zlomové události se svým aktérům často jeví poněkud jinak, než jak nás o tom učí historie. Zvlášť když jsou viděny optikou desetileté dívky.

Hlavně mi přivezte Kim Wilde

Román zachycuje hrdinčino tápání a zmatek během dospívání, kdy je každý den konfrontována s absurditami života v totalitě. Například s vytrháváním fotografií nepohodlných státníků ze školních učebnic, což čtenářům jistě připomene obdobné metody přepisování historie běžné v komunistickém Československu. Rodina hlavní hrdinky patřila za předchozí Šáhovy monarchistické vlády k privilegované vrstvě, po převratu si náhle musí začít rychle zvykat na život v zemi, kterou řídí skupina náboženských fanatiků vedená Chomejním. Sekularizovaná společnost se mění v rigidní muslimskou a spolu s tím se proměňuje i malá Marjane: její naivní dětské představy se prolínají s krutě reálným světem rodičů, od kterého se snaží si udržet myšlenkovou nezávislost.

Čtyři neklidné roky mezi revolucí a autorčiným odjezdem do Evropy před začínající válkou Satrapi oživuje střípky vzpomínek, které se obvykle soustředí na jedinou konkrétní věc - šátek, kterým si musí ve škole zakrývat hlavu, první cigareta, první láska, ale také zatýkání příbuzných nebo oddělené vyučování dívek a chlapců. O historických událostech, jakým bylo úmyslné zapálení kina Rex, v němž zemřely více než čtyři stovky lidí a které se stalo jednou z rozbušek revoluce, se dozvídáme jen jakoby mimochodem. Pro desetiletou Marjane je totiž důležitější, jestli jí rodiče z výletu do Turecka přivezou kazety se zpěvačkou Kim Wilde a odznáčky kapely Iron Maiden. Časté zatýkání a veřejné popravy, se kterými se musela Marjane v Teheránu nutně potkávat, se zprvu odrážejí jen jako citace v jejích dětských hrách, a Marx a Bůh jsou pro ni pohádkové postavy, s nimiž rozpráví před spaním. Jenže ve čtrnácti už nepřemýšlíte tak jako v deseti a hlavně se k vám mocní přestávají chovat jako k dítěti: stíny velkých ideálů a mučedníci svatých válek brzy vtrhnou naplno i do jejího života.

Od Hirošimy po Sarajevo

Persepolis začal vycházet ve Francii, autorčině nové domovině, před šesti lety. Z francouzštiny byl přeložen do celé řady jazyků a Satrapi za něj získala několik literárních cen. Své čtenáře přitom neuchvacuje bombasticky pojatou kresbou s vytříbenými detaily. Naopak: její strohá černá linka připomíná linoryt a celkový styl působí tak naivně, jako by ho skutečně vytvořilo nějaké dítě. A právě v tom spočívá hlavní půvab knihy. Autorčin silný příběh je totiž mnohem působivější, když od něj kresby neodvádějí pozornost, navíc složité a závažné téma novodobé historie Iránu takto dostává zcela neotřelý tón.

Satrapinin rukopis ovlivnilo především setkání s populárním francouzským komiksovým malířem Davidem B., autorem románu Padoucnice (česky 2002). Od něj se naučila, že jednou z hlavních předností grafického románu je právě osobní příběh podaný osobitým stylem.

Komiks byl velmi dlouhou dobu považován za dětské médium, od poloviny 20. století však jeho autory začala přitahovat vážná společenská témata. Aby se odlišili od zavedeného komiksového průmyslu, začali svým dílům říkat grafické romány. V mnoha ohledech přelomovým počinem tohoto žánru se v druhé polovině sedmdesátých let stala románová řada Hadashi No Gen (Bosý Gen). V přímočaře jednoduchém stylu japonské mangy se v něm Keiji Nakazawa očima svého hrdiny Gena vyrovnává s hrůzostrašnými zážitky z konce druhé světové války a atomového výbuchu v Hirošimě. Anglické vydání této knihy výrazně ovlivnilo i Arta Spiegelmana, autora kultovního díla Maus: příběh očitého svědka (česky 1997). Spiegelman v něm popisuje boj svého otce, polského žida, o přežití během druhé světové války. Veterán nezávislého komiksu zvolil pro příslušníky jednotlivých národů originální zobrazení (Židé jsou prezentováni jako myši, Němci jako kočky a Poláci jako prasata), což mu pomohlo emotivně silný příběh holocaustu přesunout do téměř archetypální roviny. Spiegelman dostal za Maus jako vůbec první a zatím jediný autor grafického románu v roce 1992 největší americké literární ocenění, Pulitzerovu cenu.

Hledáčku autorů grafických románů dokonce neunikla ani bolševická Praha padesátých let. Italský komiksový malíř Vittorio Giardino vytvořil ve své trilogii Jonas Fink: L'infanzia, L'adolescenza a Tavole fouri testo z roku 1991 postavu dospívajícího židovského mladíka Jonáše Finka. Jeho otec je poslán za odpor proti komunistickému režimu do pracovního tábora. Jonáš a jeho matka jsou pak vystaveni tlaku tajné policie i glajchšaltující se společnosti.

Komiksová literatura se nevyhýbá ani současným konfliktům. Průkopníkem nového žánru nazvaného komiksový žurnalismus je americký novinář Joe Sacco. Proslavila ho především kniha Palestine, ve které zachytil své zážitky z návštěvy Západního břehu a Gazy na počátku devadesátých let minulého století. Netradiční médium mu umožnilo vyprávět osudy obyčejných lidí s velkou mírou autenticity a zároveň se poněkud distancovat od ostatních novinářů, kteří při svých rychlých návštěvách hledají co možná nejchytlavější příběhy, ale každodenní život uprostřed konfliktů jim kvůli těmto „sólokaprům“ často uniká. BB/art má na jaro příštího roku v edičním plánu zařazenu Saccovu další důležitou knihu Safe Area Goražde, která vznikla jako reflexe jeho návštěvy bývalé Jugoslávie během občanské války.

O něco později by se pak měl na pultech našich knihkupectví objevit i druhý díl románu Persepolis. V něm je Marjane během iránsko-irácké války poslána svojí rodinou do bezpečí k příbuzným do Vídně. Místo svobody a bezpečnosti je však v Rakousku 80. let vystavena nástrahám konzumní společnosti a ještě více se v ní prohlubuje pocit ztracenosti mezi kulturami a tradicemi. Marjane Satrapi dnes z Francie příležitostně přispívá kreslenými komentáři do New York Times a dokončuje animovanou verzi Persepolis. Její premiéra je plánována na příští filmový festival v Cannes.

Karel Veselý, David Grossmann

Marjane Satrapi: Persepolis, BB/art, 160 stran. překlad: Richard Podaný

Text vyšel v týdeníku Respekt 48/2006, redakční úpravy Jan H. Vitvar.

Grafický román - rozprava o termínu

Hledání prvního výskytu termínu grafický román v angličtině připomíná vzrušující detektivní pátrání. A stejně jako ve správné detektivní knize lze pachatele najít kromě stop také s pomocí odhalení jeho motivu. Ten je v případě používání termínu grafický román na úkor tradičního pojmu komiks jednoznačný. Jde o snahu odlišit produkci autorů stojících mimo zaběhlý komiksový průmysl a jeho pravidla a vytvořit pro ně novou marketingovou škatulku, která by zasahovala zcela jiný trhy než teenagerské publikum. Bez ohledu na obsah své definice má totiž termín komiks výrazné historické stigma a nové pojmenování grafický román je snaha o částečné očištění média.

Pro zřejmost ještě jeden praktický příklad: Jdete na akademickou půdu (humanitně zaměřené univerzity) a máte v podpaží libovolnou komiksovou knihu. Cestou, ještě před branami fakutly, potkáte svého kamaráda ze střední školy a když se vás zeptá co že to čtete, řeknete mu bez uzardění, že komiks. Ve chvíli, kdy překročíte práh alma mater a potká vás pohledná spolužačka vyššího ročníku, s níž jste se seznámili na jednom semináři, už nemůžete přiznat, že čtete komiks, nýbrž budete tvrdit, že v podpaždí máte grafický román.

Historie (termínu) grafického románu

Termín grafický román (graphic novel) má svoji poměrně zapeklitou historii. V listopadu 2003 otiskl prestižní americký časopis Time shrnující článek komiksového teoretika Andrew Arnolda The Graphic Novel Silver Anniversary k 25 letům fenoménu grafického románu. Arnold datuje zrození média do roku 1978, kdy Will Eisner vydal svoji přelomovou knihu A Contract with God. Sám autor článku přiznává, že toto spojení se vyskytovalo už před Eisnerem, ale teprve díky úspěchu jeho knihy se všeobecně rozšířilo. Arnoldův příspěvek do historie podnítil skupinu nadšenců na diskuzním fóru časopisu časopisu The Comic Journal, kteří se pustili do zevrubného pátrání po původu spojení 'graphic novel'. Z jejich zjištění vychází například heslo na internetové encyklopedii Wikipedia, tak i úvodní text z monografie Graphic Novels: Everything You Need To Know (2005) od Paula Gravetta.

Spojení grafický román se jako první vyskytuje ve francouzském litterature en estampes a histoires en estampes (přeložené jako "grafické příběhy"). Datuje se až do první třetiny předminulého století, kdy ho pro své ilustrované historky použil Švýcar Rodolphe Töpffer, dnes považovaný za praotce komiksu. V anglo-americkém světě se termín graphic novels zjevuje poprvé v polovině 60.let a dá se vystopovat například v dopise z listopadu 1964 členům Amateur Press Association. Jeho autorem je Richard Kyle, obdivovatel francouzských bande dessinée a japonské mangy. (Mimochodem "bande dessinée" znamená vlastně "namalovaný strip" a tedy na rozdíl od anglického comics či funnies neevokuje odlehčené téma. Manga pro změnu znamená v překladu "rozverné obrázky".) Kyle ovšem spíše než na obsah narážel na rozsah a definoval grafický román jako "komiksovou knihu rozsáhlého formátu" (long form comic book).

Tento termín v mírné modifikaci (schválené Kylem) následně použil Bill Spicer v názvu svého časopisu Graphic Story Magazine. Ten byl společně s Wonder World: The World of the Graphic Story první periodikem, jež hodlalo tisknout komiks tématicky zaměřený na dospělé publikum (avšak ne pornografického charakteru). Termín grafický román použil také americký spisovatel (a neúspěšný karikaturista) John Updike, jež se v roce 1969 na přednášce pro Bristol Literary Society na téma "smrt románu" zmínil o zatím nevyužitých možnostech média komiksu. "Nevidím žádný podstatný důvod, proč by nemohl přijít dvojnásobně talentovaný umělec a stvořit mistrovské dílo komiksového stripového románu (comic strip novel)".

V roce 1976 vyšly u malých nakladatelství hned tři knihy, které na obálce (nebo v předmluvě či názvu) obsahovaly termín graphic novel. Jednalo se o

• Bloodstar (1976) Richarda Corbena a Roberta E. Howarda (termín použit v předmluvě: "BLOODSTAR is a new, revolutionary concept--a graphic novel, which combines all the imagination and visual power of comic strip art with the richness of the traditional novel." (Scan první strany úvodu zde)
• Red Tide (1976) Jamese Steranko
• Beyond Time and Again (1976) George Metzgera (kniha má podtitul "a graphic novel" a za jejím vydáním stojí právě Richard Kyle)

O dva roky později vychází A Contract with God and Other Tenement Stories Willa Eisnera. Podle legendy obdivoval Corbena a jeho cílem bylo uniknout ze svazujících pravidel klasického komiksu. V rozhovoru pro Time Eisner těsně před svojí smrtí řekl: "Zamýšlel jsem vyhnout se standartu, toho, čemu se říká formát komiksové knihy (comic book)". Když knihu nabízel jednomu významnému nakladateli, vzpomíná jak: "něco ve mě mi šeptalo: neříkej mu, že to je komiks nebo ti to celé zatrhne. A tak jsem řekl: Je to grafický román." Kniha nakonec vyšla u menšího nakladatelství s titulem "a graphic novel" na přebalu (ovšem jen u hardbacku). Paradoxně vlastně vůbec nejde o román, protože se jedná o sbírku čtyř vzájemně propojených povídek.

A Contract With God pomohl rozšířit podvědomí o novém médiu, k čemuž přispěl i ve stejném čase vydaný román Sabre Dona McGregora a Paula Gulacyho (autory škatulkovaný jako graphic album a vydavatelem jako comic novel.) Marvel Graphic Novel se jmenuje série paperbacků vydavaná slavnou komiksovou značkou Marvel mezi léty 1982 a 1988. Jsou číslovány jako komiksová série, nicméně obsahují uzavřené příběhy od různých autorů a ne všechny jsou o superhrdinech. Ve stejné době začínají vycházet knihy sebraných sešitových řad.

Největší průlom ovšem přišel až v polovině 80.let poté, co dvoudílné knižní vydání Maus Arta Spiegelmana získalo Pulitzerovu cenu, pochopitelně jako první komiksové dílo vůbec. Ve stejném roce vychází také knižní vydání temného Millerůva příběh stárnoucího hrdiny Batman: The Dark Knight Returnsa o rok později i Watchmen Alana Moorea a Dave Gibbonse, dvě díla stojící tématicky v superhrdinském světě, avšak zpracování překračující primitivní příběhy marvelovského univerza. Po komerčním úspěchu těchto knih se vydavatelé přestávají bát publikovat i knihy komiksových příběhů, které předtím nevyšly v sešitové podobě. V roce 2004 Eddie Cambell vydává Manifest, podle kterého je 'grafický román spíše hnutí než forma'. (O Manifestu více v samostatném článku.)

Další slovo používané v souvislosti se sbírkami komiksů původně vydaných v sešitové podobě je trade paperback. Obvykle má novou obálku odlišnou od sešitových vydání a obsahuje příběhy ze superhrdinského žánru. Japonským ekvivalentem slova TP je Tankobon - sbírka, tedy původně knižní vydání příběhů mang tištěných na pokračování v časopisech.

Grafický román je dnes v anglo-americkém světě běžný v nakladatelské i knihovnické praxi. Má však dostatek nepřátel, kteří v něm stejně jako Alan Moore vidí jen marketingový termín. "'Komiks' mi úplně stačí. Problém je ten, že "grafický román" vlastně znamená "drahá komiksová kniha". Jiní poukazují na jisté snobství lidí, kteří termín prosazují jako 'pravé komiksové umění'. A tak stejně jako získal své negativní stigma komiks, má ho tedy nyní i grafický román. Někteří autoři proto raději přišli se svým vlastním jménem pro nové médium.

• Daniel Clowes popsal svoji knihu Ice Haven jako a comic-strip novel
• Seth dal své knize It's a Good Life, If You Don't Weaken podtitul a picture novella
• Charles Biro nazývá své knihy illustories
• Bill Gaines jim říká picto-fiction
• Will Eisner prosazoval termín sequential art
• Martin Vaughn-James popsal v roce 1975 svůj román The Cage jako a visual novel

Osm (ne)užitečných definic

O tom, co je grafický román nám řeklo mnohem více, kdo ho použil a s jakým účelem, než jeho přesná definice. Ta totiž vlastně zůstává i nadále záhadou. Následuje několik pokusů o definice a zároveň důvod, proč není platná.


Grafický román je komiks pro dospělé
Proč ne:
Pěkný definice, ale hrozí nebezpečí, že když ji použijete, lidé si budou myslet, že čtete komiksové porno.

Grafický román je komiks, který vychází knižně (či dokonce v hardbacku).
Proč ne:
Knižně vychází i sebrané dílo Incredible Hulka nebo Spidermana a to nejsou knihy, které by vám měly vypadnout z batohu v kavárně na akademické půdě.

Grafický román je komiks, který vychází knižně, aniž by předtím byl vydáván v sešitech.
Proč ne:
Většina výrazných děl ze scény undergroundových auteurs (Burns, Ware, Clowes) vyšla nejprve v sešitovém vydání.

Grafický román je komiks ze života, který nepojednává o nadpřirozených bytostech a superhrdinech, prostě není sci-fi.
Proč ne:
Dvě zásadní díla řazená do kánonu grafického románu Watchmen a Batman: TDKR čerpají ze 'superhrdinské' tématiky.

Grafický román píše a kreslí (plus dělá lettering a coloring) stejný autor, na rozdíl od průmyslové tvorby běžného komiksu.
Proč ne:
Alan Moore neumí kreslit.

Grafický román vychází v menším nákladu než běžná komiksová tvorba.
Proč ne:
Maus, Watchmen, Dark Knight Returns nebo třeba Persepolis byly bestsellery.

Grafický román vydávají menší nakladatelské společnosti.
Proč ne:
Neplatí od chvíle, kdy grafické romány vydává třeba Pantheon (součást Random House (součást nadnárodního koncernu Bertelsmann)).

Grafický román je termín používaný snoby, kteří nechtějí přiznat, že mají rádi komiks.
Proč ne:
Toto je vlastně dost možná ta jediná použitelná definice. Ale proč bychom se dobrovolně prohlašovali za snoby?

Mladý pan Thompson mezi dvěma opusy

Craig Thompson krapet převrátil svět komiksu naruby. Přitom tak učinil prostředky velice prostými (neříká se ale, že geniální nápady bývají právě takové?). Napsal a hlavně nakreslil grafický román Pod dekou (Blankets), který není ničím víc (ale především ničím míň) než vylíčením jeho dětství. A autobiografický komiks, což je slovní spojení, jež by ještě nedávno bylo naprosto nemyslitelné, se vydal na vítězné tažení komiksovým světem. Než to někdo namítne: samozřejmě že Craig Thompson autobiografický komiks ani nevymyslel, ani první nepublikoval. Vždyť například další slavné dílo tohoto ražení, Persepolis Marjane Satrapiové, vyšlo o dva až čtyři roky (jak který díl) dříve. Ale není nic neobvyklého, že slávu průkopníka shrábne nikoli ten první, ale ten, kdo dotyčný nápad zrealizuje v krystalicky nejčistější podobě a nalézá se při tom v pravou dobu na pravém místě.

Ať tak či onak, Thompson svým dílem jednoduše ohromil. Dal komiksu, obtěžkanému historicky danou zátěží vzniklou tím, že si prodíral cestu ztěžka z těch nejnižších pater ne-umění, dárky nevídané: prostotu, upřímnost, obyčejné lidské city, obyčejné věci, jaké literatura má od prvopočátku (třeba, jakkoli to zní poněkud hálkovsky či jiráskovsky, takový popis krajiny a líčení přírodních krás – no zkuste něco podobného chtít od Spidermana!). Ovšemže Pod dekou není první Thompsonovo dílo – a bohdá ani poslední. Od roku 2004 se tudíž čeká na další opus magnum našeho mladého mistra. Opus magnum zatím nepřichází, ba dokonce se ani neví (či já jsem to při nejlepší vůli nezjistil), jak by mělo vypadat a o čem by mělo být. Nicméně mladý pan Thompson svým fanouškům velmi rozšafně zpestřuje čekání různými velmi kratochvilnými margináliemi.

Začněme hejnem „drobnějších drobností“ a tu největší drobnost, která je hodna největší pozornosti, si nechme na konec. Jen letmo se zmíníme o tom, že mateřské nakladatelství Top Shelf samozřejmě úspěch románu Pod dekou nenechalo jen tak a vydává k němu nejen různá, tou či onou maličkostí doplněná vydání, ale i plakáty a další merchandisingový materiál. Zajímavější je, že vydalo i soundtrack ke komiksu (sic). Přesněji řečeno je to CD oregonské kapely Tracker, která složila devět instrumentálních skladeb, jednu ke každé kapitole grafického románu. To vše s Thompsonovou kresbou na obálce a v tlustší CD krabičce, aby se vešel i paklík úplně a zbrusu nových Craigových kreseb k románu.

Také vyšel první díl „komiksové jam-session“, Conversation nr.1. V ní si Craig Thompson s dalším tvůrcem, jenž se zove James Kochalka, skrzevá kresby i psaní vyměňuje názory na kdeco od náboženství po výtvarné umění. V praxi to vypadá nějak takhle: Kochalka něco nakreslí a napíše: "Musíme ukrutně zápolit, abychom vnesli do chaosu řád. Umění je jedna velká rvačka s Bohem". Thompson nakreslí něco jiného a připíše: "Mně se zdá, že umění je spíš kapitulace než zápas. A stejně, světu se nedá porozumět". Načež Kochalka (ovšemže s dalším vtipným a relevantním obrazovým doprovodem) odepíše: "Jasně, že se světu nedá porozumět. Proto je snaha o to taková rvačka". A tak dále. Zkrátka, fajn zábava pro nás intoše. Ale je fakt, že i když bych to rád četl či překládal, dost nerad bych nesl podnikatelské riziko za vydání téhle knížky.

Určitě největší z thompsonovských vložených drobností, ba drobností docela velikou, je Carnet de Voyage. Jde o záznam Craigova mnohatýdenního pobytu v Evropě a okolí, který se z menší části skládal z turistické návštěvy Maroka, ale z mnohem větší části z harcování po různých komiksových a knižních veletrzích, festivalech a podobných akcích, kde se autor družil s evropskými komiksáři a sbíral za Pod dekou do nůše různá ocenění.

Jak se zdá, vedle autobiografického komiksu si Thompson připíše zásluhu i za zrod komiksového cestopisu. Jestli se někdy komiks definitivně stane váženým médiem a Thompson jeho váženým klasikem, je dost dobře možné, že se děti o téhle knížce budou učit, jako se dnes učí o Stevensonově cestopisu Cesty s oslem po Cévennách (anebo u nás o cestopisech Čapkových). Je to totiž cestopis „s přidanou hodnotou“: a tou je, jak jinak, velice osobní a přímočarý vklad jak do kresby, tak do líčených událostí.

Například se tu dozvíte, že váš oblíbený autor má dost vážné problémy s klouby na rukou a že když kreslí, dost často trpí (zde odkazuji na nedávno vydaný Deník od Chucka Palahniuka; tam si o souvislosti mezi utrpením a uměním přečtete svoje). A jak jinak, sám sebe tu nijak nešetří. Když pronese jakousi fyzikálně přitroublou poznámku, tuším o zemské rotaci, jeho francouzští přátelé jej jemně, leč z výše evropské vzdělanosti opraví. Načež následuje bryskně a nemilosrdně obrázek Craiga Thompsona v oslovské čepici s potupnou ceduli s nápisem „Americká vzdělávací soustava“ zavěšenou na krku.

Zrovna tak zápisky ze Severní Afriky jsou sice malebné (už jen obrázek spletence afrických střech, viděných z okna hotýlku, byste si mohli pověsit na stěnu, aniž by vás léta letoucí omrzel), ale taky dost výstižné a kruté. Jako každý návštěvník z „bohatého“ světa je tu Thompson postupně vyděšen bídou, ohromen srdečností obyvatel – a nakonec překvapen zjištěním, že to celé je ještě podstatně složitější.

Carnet de Voyage také nabízí ještě jednu zábavnou možnost: pokud jste český nakladatel a chcete se učinit nesmrtelným, pozvěte Craiga Thompsona na nějakou komiksovou akci do Prahy, ubytujte si ho doma a od srdce si s ním popovídejte. To budete koukat, jak vás v příštím svém cestopise vykreslí!

Thompsonův cestopis je skvělé čtení a skvělé pokoukání, a ač se budu opakovat, rád si ho kdykoli znovu přečtu a rád bych ho i překládal, nicméně mi dělá potíže věřit, že to někdy vyjde česky. Takže pokračujeme dál: čekáme na další páně Thompsonův opus.

Richard Podaný, autor je překladatel.

Douška: Craig Thompson je po Chucku Palahniukovi druhý „můj“ (rozuměj mnou překládaný) autor, který žije v Portlandu. Ne v tom britském, kde mají tak výtečný vápenec, ale v americkém Oregonu. Oregonský Portland jsou prý takové spojenostátské Athény. Samá knihkupectví, tvůrčí přistup a ušlechtilé myšlénky. Snad bych se měl mrknout, kdo tu ještě tvoří. Kdyby byl aspoň z půlky tak skvělý, jako ti dva, určitě by to stálo za hřích.

Kuře na švestkách - Osm posledních dnů Nassera Ali Khana

Tento týden v češtině vyšel první díl Persepole íránské autorky Marjane Satrapi. Je to grafický román, který si určitě zaslouží pozornost , a jeho animované zpracování, chystané na příští rok, se pravděpodobně stane zajímavou filmovou události. Satrapi ale nelení a po Persopoli vydala ještě další dvě knihy. Ta nejčerstvější, Kuře na švestkách (v originále Poulet Aux Prunes (2004), v anglickém překladu Chicken with Plums), letos vyšla v USA. Autorka v ní popisuje posledních osm dní života slavného íránského loutnisty a svého prastrýce Nassera Ali Khana (anglický přepis).

Lidé v životě občas ztratí věci, které už nelze nahradit. Pro Nassera to byla loutna (tar), kterou mu v hádce zničila jeho žena. Získat rovnocenný nástroj se mu ale i přes velké úsilí nepodařilo. Život proněj tak ztratil smysl a rozhodl se zemřít. Nejsme však svědky žádné spektakulární sebevraždy ale vědomého psychického odmítnutí života. Nassirovu cestu ke smrti se nepodaří odvrátit ani rodině ani přátelům a ani jeho nejoblíbenějšímu pokrmu - kuřeti na švestkách. Možná to ale nakonec nebyla loutna, jejíž ztráta zlomila dospělého muže, ale nenaplněná
láska k jiné ženě.

(Satrapi, Marjane: Chicken with Plums, Pantheon House 2006, str. 20)
Klikni pro větší náhled

Satrapi zobrazuje Nassirův osud v osmi kapitolách, osmi dnech, které zbývaly hudebníkovi od jeho rozhodnutí zemřít až do posledního okamžiku jeho života. A i když se většina děje odehrává v Teheránu roku 1958, politika, na rozdíl od Persopole, zůstala téměř úplně stranou. Satrapi svou typickou, dětsky přímočarou, kresbou vypráví opravdu intimní příběh. Jasné flashbacky prvních dní, které čtenáře zavádí do Nassirova dětství a mládí, postupem času nahrazují halucinace umírajícího muže. Na stránkách románu se tak setkáme i s Gretou Garbo nebo andělem smrti, Azraelem. Svobodně vybraná smrt neodvratně přichází, rozhřešení ale ne.

Téměř čtyřicetiletá Satrapi na sebe upozornila už svým debutem. Persepolis byla přeložena do dvou desítek jazyků a ve světě se ji prodalo téměř milión a půl výtisků. Příběh jejího dospívání v revolucí a válkou zmítaném Íránu i o hledání vlastní identity uprostřed západní společnosti (druhý díl Persepole by měl česky vyjít příští rok na jaře) je opravdu silný a rozhodně stojí za přečtení. Ocenění ale sklidila i za knihu Kuře na švestkách, která byla na Mezinárodním komiksovém festivalu ve francouzském Angoulême vyhlášena nejlepším komiksem loňského roku.

Pokud Vás knížky Marjane Satrapi zaujaly, můžete další osud a tvůrčí počiny autorky sledovat na jejím blogu , který vzniká jako součást propagace animované Persepole.

Lesba, na kterou je třeba dávat si bacha

Lesbická žena s problematickým vztahem k vlastnímu homosexuálnímu otci je jistě dobrý základ pro autobiografický román. Když připočteme, že jde o grafický román a kniha byla kvůli protestům minulý měsíc vyřezena z jedné jižanské americké veřejné knihovny, finační uspěch je téměř jistý. Fun Home; A family Tragicomic Alison Bechdel je ale rozhodně více než jen marketingový kalkul a mezi silnou konkurencí autobiografických grafických románů si stojí tato novinka letošního amerického komiksového léta více než dobře.

Alison Bechdel není žádná debutantka. Má za sebou více než dvacetiletou práci na sérii Dykes to Watch out For (Lesby, na které je třeba dát si bacha). Skupina přátel v ní už od poloviny osmdesátých let prožívá své každodenní životy v jednom nejmenovaném americkém středně velkém městě. Autorka v tomto nejdele vycházejícím homosexuálním komiksu zase prolíná svůj feministický aktivismus, komentaře k aktuálním událostem a také něco z latinsko amerických telenovel. Do širšího povědomí z této komiksové série proniklo například filmové pravidlo jedné z hlavních hrdinek. Chodila do kina jen na filmy, ve kterých se (za prvé) objevily nejméně dvě ženy, které spolu (za druhé) mluví, i o (za třetí) něčem jiném, než mužích. V polovině osmdesátých let tímto testem prošel jen horor Vetřelec. Ženy se v něm bavily o příšeře.

Fun House je ale prvním grafickým románem Alison Bechdel s více méně uzavřených příběhem. S uvěřitelnou upřímností v něm popisuje své dospívání v malém městečku v Pennsylvanii. Děj se koncentruje především kolem objevování její vlastní sexuality a vztahu k otci, učiteli angličtiny a majiteli pohřebního ústavu (odtud i název knihy Fun Home od Funeral Home). Kromě vlastní homosexuality se mladá Alison musí vyrovnat i se zjistěním, že náklonnost ke stejnému pohlaví celý život provází i jejího otce. Nabízí se tak mimo jiné například i zajímavé srovnání dvou generací. Zatímco její otec musí svojí homosexualitu skrývat a jeho život končí dopravní nehodou, která mohla být i fingovanou sebevraždou. Alison se na vysoké škole přidá k organizovanému hnutí za práva homosexuálu.

(Bechdel, Alison: Fun Home; A family Tragicomic, Houghton Mifflin Company 2006, str. 58-59.)
Klikni pro větší náhled

Ale to je jen jedna z mnoha dějových linek tohoto románu. Bechdel pracuje například i s odkazy na další dnes už klasickou literaturu. V její knize se tak objeví aluze na Oscara Wilda, Marcela Prousta nebo Jamese Joyce. Přes tuto nebezpečnou směs nakonec ale autorka nepřekročila hranice intelektuálního exhibicionismu. Stalo se tak i díky jednoduché kresbě, kterou svůj příběh vypráví a ironickému nadhledu, který patří k jejímu stylu. Citace z vlastního deníku a bleděmodré ladění celé knihy zase navozují příjemně nostalgickou atmosféru pátrání v mládí a hledání vlastní identity.

Autobiografie nejsou v grafickém románu žádnou novinkou a některé důležité se objevily i v českém překladu. Fun Home se svoji atmosférou asi nejvíce blíží knize Pod dekou (Blankets) Craiga Thompsona, kterou vydalo nakladatelství BB art přesně před rokem. Na druhou stranu ale další klíčové komiksové autobiografie svého českého vydavatele stále hledají. V našich knihovnách tak například zatím chybí Persepolis, ve kterém grafička Marjane Satrapi popisuje své mládí v Iránu a Evropě osmdesátých let, a nebo American Splendor američana českého původu Harveye Pekara. Ani homosexualita a coming out není pro autobiografický žánr grafického románu tabula rasa. Dobré recenze a nominace na literární ceny provází například Stuck Rubber Baby Howarda Cruse z roku 1995. Směsi boje za občanská práva černochů a homosexualů na amarickém jihu šedesátých let s popisnou kresbou, ale chybí lehkost a nadhled Alison Bechdel.

Tento text byl také publikován na grossmann.blog.respekt.cz.

Autoři blogu

• David Grossmann (JaB)
  

Publicista a blogger. Zajímá mě komiksový žurnalismus a vše, co bourá hranice žánru.

Oblíbené grafické romány:
Joe Sacco, The Fixer
Allan Moore, Kevin O'Neill, Liga výjimečných
Allan Moore, Dave Gibbons, Strážci
Marjane Satrapi, Persepolis
Will Eisner, A Contract with God

• Richard Podaný

Narozen 3. 5. 1962, literární překladatel a redaktor na volné noze. Na svém kontě má 25 překladů komiksů, třetina z nich jsou grafické romány.

Oblíbené grafické romány (dle abecedy):
Art Spiegelman, Maus
Marjane Satrapiová, Persepolis
Craig Thompson, Pod dekou
Alan Moore, David Lloyd V jako vendeta
Alan Moore, Eddie Campbell, Z pekla

• Karel Veselý

Nar. 13. 12. 1976, publicista s převážným zaměřením na populární hudbu (Respekt, Ex, HisVoice, Musicserver, Street aj.) Zajímá mě současná nezávislá komiksová scéna a "vážná" manga.

Oblíbené grafické romány:
George Burns, Black Hole
Craig Thompson, Pod dekou
Chris Ware, Jimmy Corrigan
Daniel Clowes, Ghost World
Alan Moore, Kevin O'Neill, Liga výjimečných