Komiksové bubliny kolem Marcela Prousta - První část

Literární adaptace v grafickém románu

Grafický román je Otesánek-debutant, který se nenažraně rozhlíží, co by ještě zhltl. A protože s tím začal poměrně nedávno, a ještě více proto, že to není žádný pouhý žánr, natož „vlna“ či hnutí čí móda, ale svébytné médium, možnosti se před ním otevírají nedozírné. Už okusil povídky i románu, autobiografie, žurnalismu či cestopisu. Na co ten hladolet upře svá nenasytná očka příště, těžko se dohadovat: na historický román? Na eseje? Na příručky pro kutily?

Je ovšem jedna oblast, kterou náš kuliferda začal propátrávat velmi záhy a s chutí - adaptace literárních předloh, především těch klasických, ale nejen jich. Vedl ho k tomu souběh několika důvodů; kromě už zmíněného přirozeného rozpínání do všech možných stran také směr, kterým se ubírala expanze tatíka komiksu: od totálního škváru přes lepší vzorky triviálních žánrů až k literárnímu mainstreamu. Snad hlavním, ač poněkud prozaickým, důvodem nejspíš ale bylo, že komiks a grafický román, stejně jako film a televize, trpí ne vždy dostatečně uspokojovanou poptávkou po špičkových scénáristech.

Nakolik si vzpomínám (ale bezpochyby budu ruče komiksovými znalci opraven), v češtině existují pouze dvě adaptace literární klasiky, a to je z domácích luhů a hájů Erbenova Kytice, nedávno vydaná péčí nakladatelství Garamond, a z překladů jen kniha Petera Kupera podle Kafkovy Proměny, která vyšla v nakladatelství Netopejr.

Američan Peter Kuper (1958), stálý přispěvatel časopisu MAD, má na svém kontě kromě Proměny také další kafkovskou knížku s názvem Give It Up!, která shrnuje devět Kafkových kratších povídek. Rovněž vytvořil komiks podle románu Uptona Sinclaira Džungle. Pro tento dělnický román asi budete muset do knihovny či antikvariátu. Aspoň já o novém vydání nevím. Kuper se zdá vyznačovat onou západní salonní levicovou angažovaností, nad kterou my tady západně od souostroví Gulag jen krčíme rameny.

Když jsme ale u Kafkova Procesu, existuje i další, francouzská verze, jejímiž autory je duo Clod/Céka (kreslíř/scenárista). Jejich zpracování je přeci jen o poznání „přístupnější“ a přímočařejší než Kuperovo, a navíc je barevné. Céka se jmenuje Erick Lasnel a Clod zase Claude Voirriot a více se o nich i jejich dle dozvíte na stránkách http://leproces.free.fr/.

Ve Francii také vzniklo snad nejdrzejší a nejctižádostivější dílo tohoto ražení - grafická adaptace Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. Jejím autorem je Stéphane Heuet, který se narodil roku 1957 v Brestu a sedm let pracoval jako námořník na lodích v Indickém oceáně (ostatně abychom od tématu adaptací literatury nechodili daleko, později také ilustroval životopisnou knihu Gonzagua Saint-Brise Po stopách Julese Vernea). Protože je také výtvarník, napadlo ho také odvážit se nemyslitelného: stvořit komiksovou verzi Proustova veledíla. Začal albem Combray v roce 1998 (do kabaly dílů a poddílů Hledání a jeho kreslené verze, případně jejich následných souhrnných vydání v kartonových krabičkách radši nezabíhejme) a zřejmě mu ještě tahle zábava nějakou dobu vydrží, protože zatím je, pokud se nepletu, ve dvou sedminách Proustovy předlohy.

Šokující ovšem je, že Heuetovo podání se dočkalo nejen příznivého ohlasu (samozřejmě též z menší části i pár vybraně jedovatých slin), ale také nemalého komerčního úspěchu! Račte se podívat, kde všude tato série, rozvržená prý na celkem sedmnáct alb, už vychází: USA, Brazílie, Nizozemsko, Chorvatsko, Itálie, Korea, Tchajwan, Čína, Španělsko, Mexiko, o všech frankofonních zemích nemluvě. Heuetovi příznivci si především libují, že dokázal nenásilně zhutnit desítky či stovky stran originálu do několika obrazově silných stran, a především že se mu povedlo vyzvednout komickou stránku Proustovy předlohy (a je tam, abyste věděli!).

Francouzští kreslíři se však nedrží jen moderní literatury; občas se zatoulají i hodně daleko proti proudu literárního času. V tomto ohledu vynikají především dvě adaptace témat z antického starověku. Tou první a už poměrně starší (z poloviny 80. let) je dvousvazkový Ulysse (tedy Odysseus) autorské dvojice Jacques Lob (vlastním jménem Loeb; zde scénář, jinak ovšem také kreslíř, zesnulý 1990) a Georges Pichard (kresba, autor zemřel roku 2003). Souborné vydání obou dílů má 120 stran a černobílá kresba je na svou dobu velice působivá. Odysseus také působí jako svého druhu rarita v díle Georgese Picharda, význačného představitele komiksu erotického (Rudá komtesa či Blanche Épiphanie), neboť je to jedno z mála jeho děl, kde na řadě dvojstran neuvidíte ani jeden sekundární pohlavní znak. Na ty se naopak můžete dosyta vynadívat v jiných Pichardových literárních adaptacích, v Germinalu podle Emila Zoly a v Les Exploits d’un Don Juan (předloha vyšla česky jako Hrdinské činy mladého donchuána) od Guillauma Apollinaira. Nemluvě o jeho ňadry i pozadími překypujícím podání Mnišky (La Réligieuse) od Denise Diderota.

Ale vraťme se do antického starověku: Peplum, řecky peplon, je starověký svrchní oděv. Péplum, ve francouzském přepisu, je grafický román autora jménem Blutch, který vychází námětově z Petroniova Satyrikonu. Blutch je ročník 1967 a vlastním jménem se zove Christian Hincker, Protože Satyrikon sám je série dochovaných fragmentů, Péplum je nevyhnutelně inspirováno jen některými motivy z něj, především pasáží o nemožné lásce jistého Římana k ženě uvězněné v ledu. Blutchova expresivní černobílá kresba je velice emotivní a dělá z tohoto alba z roku 1997 (reed. 2004) jeden z klenotů moderního francouzského komiksu.

Richard Podaný

V druhé části textu se spolu s Richardem Podaným podíváme, co baví z literární klasiky Jacquese Tardiho a znovu zabrousíme do světa anglofonního komiksu a produkce edice Graphic Classics. Těšiť se na ni můžete příští týden.