„Jimmy Corrigan, nejchytřejší kluk na světě“, to je trochu výstřední název pro grafický román. Ovšem stejně výstřední jako název je celé toto dílko. A to především pro svou formu. Je náročná na pozornost a žádá po čtenáři aktivní přístup ke „čtení“. A čtením tu samozřejmě myslíme (i) prohlížení obrázků. Nechat se odradit obtížností čtení by však byla chyba, protože z žádné jiné knihy se toho tolik a také tak názorně nedozvíte o možnostech vizuálního stripového umění.
Příběh:
Jimmy Corrigan je pomalu stárnoucí, do sebe uzavřený mládenec, který jen těžkopádně překonává svůj ostych z kontaktu s druhými lidmi. Jeho společenská nemotornost je možná způsobena tím, že byl v dětství vychováván pouze matkou a jeho největším mužským vzorem se stal za Supermana převlečený televizní herec a náhodný matčin milenec v jedné osobě.
Jednoho dne dostane Jimmy dopis, v němž se mu neznámý pisatel představuje jako jeho otec a zároveň ho zve na návštěvu do Chicaga. Od tohoto bodu se začíná odvíjet děj románu. Jimmy muži, který se nazývá jeho otcem, nedůvěřuje. Je to pro něj cizí člověk, jehož pohnutkám a způsobům nerozumí. Nechá se přemoci zbabělostí a připustí, aby se nová rodina vytratila z jeho života?
Paralelně k tomuto příběhu se někdy v minulosti, snad ke konci 19.století, začíná rozvíjet také příběh Jimmyho dědečka, rovněž pokřtěného Jimmy Corrigan. Tak jako byl současný Jimmy vychováván pouze matkou, byl Jimmy starší naopak vychován jen svým otcem. Avšak navíc v jeho vztahu s otcem postupně objevujeme cosi nepatřičného. Formálně sice udržují status normální rodiny, ve skutečnosti však mezi nimi vládne nedůvěra a nedostatek citu.
Dva příběhy se alternativně doplňují. V obou je rozvíjen motiv odcizení otce a syna, v každém z trochu jiného úhlu. Opouštějící otec a otec nalézající, obě tyto podoby otce jsou si vlastně podobné. A ukazuje se, že tatáž chyba se opakuje v dalších generacích. Protože, kdo nezažil otcovskou lásku, neumí ji později sám dát.
V poslední třetině knihy se přesouváme opět do současnosti a důraz se přesouvá ze zkoumání vztahu Jimmyho a jeho otce na vztah Jimmyho a jeho nevlastní sestry. Rozpaky mezi nimi jsou způsobeny oboustranným pocitem vlastní nepatřičnosti. Oba mají obavy, že jen ten druhý má právo cítit se pravým dítětem.
Přes možnou patetičnost mých slov, se příběh Jimmyho Corrigana vyznačuje realistickou až průzračnou jednoduchostí. Celý děj působí jako vystřižený z nějakého amerického nezávislého filmu, který se tak často a rád zaměřuje na zkoumání vztahů v rodině i mimo ni.
Styl kresby:
Teď si na sebe vezmu nelehký úkol, vylíčit slovy viděnou skutečnost. Jak popsat styl kreseb Charlese Ware? Nechci se utéci k frázi, že je jeho kresba jednoduchá. Tak tomu není. Je však silně stylizovaná, řekla bych až geometrická. Jakoby F.C. Ware vytvářel své obrázky za pomoci pravítka a křivítka.
Používá nezvykle silnou, stejnoměrnou černou linku, jíž ohraničuje jak jednotlivá okénka, tak předměty a postavy v nich umístěné. Vybarvení je rovněž prosté. Většina ohraničených ploch je vybarvena jednolitě. Vypadá to jakoby vybarvení vznikalo na počítači za použití funkce plechovka z programu Malování.
To, co jsem tu tak složitě popsala slovy, vypadá ve skutečnosti velmi jednoduše. A výsledný styl je velmi charakteristický, snadno a rychle rozpoznatelný.
Ve mně Werovy kresby neustále vyvolávaly silný pocit deja vu. Marně jsem si ovšem snažila vzpomenout, co mi to vlastně připomínají. Jen jsem měla neurčitý pocit, že jde o cosi z dětství. Nakonec jsem dospěla k názoru, že mi připomínají soubor dojmů z různých ilustrací přehledných dětských encyklopedií. Tento pocit, dětské naivity, posiluje přítomnost všelikých papírových skládaček a vystřihovánek mezi jednotlivými kapitolami. Rovněž různé položertovné ironické texty, jimiž je opatřen obal knížky a vnitřní strany desek, navozují dojem oné hravé encyklopedičnosti.
Inspirací pro svůj způsob malování našel Ware zřejmě v piktogramech a různých technických nákresech. Zejména kresby zachycují architektonické stavby jsou technicky velmi přesné a realistické – často se vztahují ke konkrétním budovám v Chicagu.
Inspirace piktogramy lze pro změnu spatřovat v políčcích,v níž se zaměřuje na jednotlivé předměty, s oblibou znázorňuje značky nebo informační cedule. Inspirace technickými nákresy je zase nejzřejmější v obrázcích, kterým pro nedostatek jiné terminologie říkám „myšlenkové mapy“. Mám na mysli ty stránky románu, během nichž se děj přeruší a za pomoci obrázků je čtenářům sdělována nějaká informace s dějem související.Tyto „mapy“ jsou malovány podobným způsobem jako návody k domácím spotřebičům, návody na sestavení nábytku nebo „návody k dámským vložkám“. (Ty posledně jmenované autor sám v textu na vnitřní straně desek zmiňuje.)
Způsob vyprávění:
Chris Ware své dílo na obálce knihy v žertu označil za „experiment, co ještě čtenář vydrží, zakamuflovaný jako vesele barevný kreslený román, v němž mrňavé obrázky zdánlivě ožívají, tančí, zpívají a pláčou.“
Tato charakteristika je v podstatě pravdivá. Pokud bych ale chtěla být přesnější, řekla bych, že Jimmy Corrigan je experiment, co vše může být sděleno vizuálním jazykem. Ware rozvíjí prostředky obrazové lingvistiky, což je termín, který sám používá, opět na vnitřní straně desek knihy. Ware je ve srovnání s jinými komiksovými kreslíři či scénáristy podstatně vynalézavější a nápaditější, proto se nemohl spokojit s použitím již existujících způsobů vyjádření.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTÍ TÝDEN
Autor textu: Belldandy
